Trop je tedy přímým přivoláním konotace, tedy asociativní významové složky. Výraz trop pochází z latinského tropus a řeckého tropos ze slovesa trepo = obracím, měním. Termín tropy je dnes na ústupu, používá se označení básnické obrazy, figurativní výrazy nebo metafory (v širším smyslu).Stylově příznačné kategorie poetiky, rétoriky a stylistiky, užívané se záměrem oživit (aktualizovat) řečový projev přenesením původního významu slov (u tropů) n. méně obvyklým užitím jejich zvukových n. grafických podob či kombinací (u figur).Obrazná pojmenování v užším smyslu neboli tropy jsou založeny na přenášení významu. Jejich podstatou je mnohoznačnost slov. K základním tropům řadí metaforu, metonymii a symbol. Ostatní tropy, jako například přirovnání, alegorie, personifikace nebo synekdocha, jsou pouze podskupinami těchto základních tropů.

Co jsou to figury v literatuře : Figura znamená většinou opakování některých částí textu anebo nějakou hrátku se slovosledem. Najdete ji spíš v poezii než v próze (lomítka u příkladů znamenají nový verš).

Co patří mezi tropy

K základním tropům řadí metaforu, metonymii a symbol. Ostatní tropy, jako například přirovnání, alegorie, personifikace nebo synekdocha, jsou pouze podskupinami těchto základních tropů. Přehled základních tropů a jejich podskupin: Metaforu můžeme definovat jako nepřímé pojmenování založené na vnější podobnosti.

Co je to literární teorie : Literární teorie je – vedle literární historie a kritiky – hlavní část literární vědy (vědy o literatuře). Zabývá se literaturou jakožto uměleckým jevem (odhlíží tedy např. od biografických, sociologických aj. aspektů umělecké tvorby) a snaží se o obecný popis jeho zákonitostí.

Anafora (řecky znovuuvedení) je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět (výjimečně je za anaforu také pokládáno opakování začátků některých veršů ve sloce). Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.

Podstatnou vlastností slovních figur je skutečnost, že se při jejich užití nemění význam slov, která figuru vytvářejí X tropy fungují na principu přenášení významu.

Jak se pozná metafora

Zopakujme si, co už umíme: Metafora – metafora je přenesení významu na základě podobnosti tvarové (oko, ucho, zub, lopatka, koleno, čočka, řasa, kloub, bubínek, kovadlinka ….) Metonymie – nemá podobnost tvarovou, ale jinou, vnitřní (sladkost, vláda, stráž, diesel, manšestr, kašmír….)Literární druh tvoří nejvyšší genologickou rovinu a dělí veškerou uměleckou literaturu na tři skupiny – podle obsahu na lyriku, epiku a drama (toto dělení pochází až od Goetheho, konec 18. století), nebo podle formy na poezii, prózu a drama (členění, které se rozšířilo v klasicismu).Literární umělecká díla se dělí na tři základní druhy: lyriku, epiku a drama. Toto členění vychází z obecných, zpravidla estetických principů a používá se proto nadčasových kategorií. Nověji je možné díla dělit také na poezii, prózu a drama.

Epifora je stylistický prostředek, neboli také rétorická figura. Jde o opakování slova, nebo skupiny slov na konci za sebou jdoucích vět nebo veršů. Epifora je opakem anafory.

Co je anafora a epifora : Anafora (řecky znovuuvedení) je v literární teorii slovní figura, opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku za sebou jdoucích veršů nebo vět (výjimečně je za anaforu také pokládáno opakování začátků některých veršů ve sloce). Je opakem epifory, u níž se slova opakují na konci verše nebo jiného celku.

Co je to metafora příklad : Metafora je obrazné pojmenování založené na vnější, respektive vizuální podobnosti. horské hřbety (Na pohled připomínají tvar hřbetů zvířat.) zuby pily (Na pohled připomínají lidské nebo zvířecí zuby.) domácí žloutkové věnečky (Na pohled vypadají jako malé věnce.)

Co je to metafora

Metafora je jazyková a rétorická literární konstrukce spočívající v přenášení významu na základě vnější podobnosti. Je druhem tropu, tedy přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět. Je součástí běžné funkce a užívání jazyka, ale zvláštní význam má zejména v poezii.

Existují dvě možnosti dělení. Zaprvé můžeme rozlišovat poezii (veršované texty ve slokách), prózu (neveršované texty v odstavcích a kapitolách) a drama (napsané jako scénář divadelní hry). Běžnější je ale toto dělení: lyrika, epika a drama. Každý z těchto literárních druhů obsahuje různé literární žánry.Rozlišujeme tři základní literární druhy: epika, lyrika a drama.

• EPIKA – obsahuje a popisuje určitý děj.
• LYRIKA – nemá děj, vyjadřuje pocity.
• DRAMA – je tvořeno promluvami, případně jednáním, jednotlivých postav.

Jaké jsou druhy literatury : Literární druh tvoří nejvyšší genologickou rovinu a dělí veškerou uměleckou literaturu na tři skupiny – podle obsahu na lyriku, epiku a drama (toto dělení pochází až od Goetheho, konec 18. století), nebo podle formy na poezii, prózu a drama (členění, které se rozšířilo v klasicismu).