Inkluze ve školství znamená, že se v běžné třídě základních škol mohou vzdělávat i děti se speciálními potřebami. V České republice přitom byla zákonem zavedena už v roce 2005.Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich.Integrace znamená zapojení žáka do kolektivu. Inkluze je všeobecnější přístup ke vzdělání, kdy se snažíme nevyčleňovat žáky se speciálními potřebami, ale integrovat je. „Je zajímavé, že už někdy v roce 20005 byl poměr individuálně integrovaných žáků oproti těm, co byli ve speciálních školách, asi 40:60.

Které předpisy upravují organizaci inkluzivního vzdělávání : Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění. Nařízení vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, v platném znění.

Kdo vymyslel inkluzi

Jedním z prvních, kdo začal v resortu ministerstva školství používat pojem inkluze, byl v roce 2007 tehdejší ministr Ondřej Liška (Strana zelených). „Pojem inkluze je ustálený několik desetiletí, je užívaný v sociálních vědách a pedagogických oborech, značí společné vzdělávání dětí s různými potřebami.

Proč inkluze : Hlavním cílem inkluze je podporovat rovné šance všech dětí na vzdělávání. Mezi základní principy inkluzivního školství patří důraz na spolupráci a otevřenost k jinakosti. V inkluzivní škole je samozřejmostí různorodé složení kolektivu, zároveň se ale každému jednotlivci dostává individuálního přístupu.

Inkluze akceptuje rozmanitost, a zachovává příležitost pro vzdělání a spolupráci. Dobře nastavené inkluzivní prostředí přináší všem dětem pocit bezpečí a důležitý pocit sounáležitosti s kolektivem. Je také velmi dobré, když se podaří škole i rodičům propojit péči o dítě a spolupracovat.

Inkluze se netýká jen žáků se zdravotním postižením či jinými znevýhodněním, ale všech. Dnes se setkáváme spíše s přístupem, kdy jsou selhávající žáci označeni jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, kterým je třeba věnovat specializovanou péči.

Kdy byla inkluze

Zhruba deset let předtím, než v září roku 2016 vstoupila v platnost inkluze, se tento termín pro společné vzdělávání zdravých, handicapovaných, sociálně znevýhodněných i výjimečně nadaných dětí začal používat mezi odborníky.Začlenění, zahrnutí, zařazení jedince do určité sociální skupiny, do společnosti a zároveň jeho přijetí ze strany ostatních členů té které skupiny, komunity, společnosti. Zahrnuje v sobě i přijetí odlišnosti jako základního aspektu porozumění zvláštnostem jedince a vzájemného pochopení soužití mezi lidmi.Buněčné inkluze jsou rezervní či odpadní látky vznikající činností buňky. Jsou volně rozptýleny v cytoplazmě bez membránového ohraničení. Je to pro buňku někdy víceméně nepotřebná věc – odpad, jejž nelze vyloučit. Samy o sobě se nemohou podílet na životních pochodech, neboť jsou chemicky inaktivní.

Buněčné inkluze

V živých buňkách vznikají během jejího vývoje jako produkty metabolismu i rozmanité neživé elementy.

Co je to diferenciace buněk : Buněčná diferenciace je koncept vývojové biologie, který představuje proces, jímž z totipotentní („všehoschopné“) nespecializované buňky (např. embryonální buňky, buňky kmenové a u rostlin meristém) vzniká buňka strukturně i funkčně specializovaná. Tyto buňky souhrnně označujeme jako diferenciované buňky.

Jak vznikla první buňka : Předpokládá se, že všechny v současnosti známé buňky se vyvinuly ze společného předka, tedy buňky, která žila asi před 3,5–3,8 miliardami lety. První buňka zřejmě vznikla tak, že byly nukleové kyseliny (buď DNA, nebo podle teorie RNA světa spíše ještě RNA) obklopeny fosfolipidovou membránou, jakou známe i dnes.

Co je to Totipotence

Totipotentní schopnost buňky (totipotence) je pojem vyjadřující schopnost buňky vytvořit jakýkoliv typ buňky, který se v organismu vyskytuje. Každá totipotentní buňka obsahuje kompletní genetickou informaci pro celý organismus a má tuto jedinečnou schopnost diferenciace.

Jádro – je ve středu buňky, obsahuje dědičnou informaci. Řídí činnost buňky a rozmnožování.Základy cytologie byly položeny roku 1665, když anglický vědec Robert Hooke studoval za pomoci primitivního mikroskopu vlastní výroby stavbu korku a našel v něm jakési prázdné dutinky, které mu připomínaly buňky včelích plástů a tak je podle nich pojmenoval: cellulae (lat.)

Kdy vznikla prvni buňka : Předpokládá se, že všechny v současnosti známé buňky se vyvinuly ze společného předka, tedy buňky, která žila asi před 3,5–3,8 miliardami lety. První buňka zřejmě vznikla tak, že byly nukleové kyseliny (buď DNA, nebo podle teorie RNA světa spíše ještě RNA) obklopeny fosfolipidovou membránou, jakou známe i dnes.