Rostlinná buňka je buňka eukaryotní. To znamená, že má všechny základní vlastnosti eukaryotních buněk. Kromě nich se rostlinná buňka vyznačuje některými znaky, které se u jiných typů eukaryotních buněk nevyskytují. Obvykle se uvádí, že typickými znaky rostlinné buňky je přítomnost plastidů, vakuoly a buněčné stěny.Buňky živočišné

Základní princip stavby buněk rostlin a živočichů je stejný, přesto můžeme pozorovat některé rozdíly. Rostlinné buňky jsou větší, jejich buněčná stěna je silná a obsahuje celulózu. V cytoplazmě se nacházejí plastidy a velké vakuoly, naopak nemají některé organely např. Golgiho aparát.Plastidy, organely mnohých eukaryotických organismů (především různé řasy a rostliny), v mnohých ohledech připomínají sinice. Podle tzv. endosymbiotické teorie, která je podpořena různými strukturálními a genetickými podobnostmi, se plastidy vyvinuly z sinic pohlcených eukaryotními buňkami asi před 1,5 miliardami lety.

Jaké jsou buněčné organely : Buněčné organely lze kategorizovat podle počtu membrán na jejich povrchu či podle obsahu DNA. Podle počtu membrán rozlišujeme organely s jednou membránou (endoplazmatické retikulum, golgiho aparát, lysosomy a vakuolu) a organely se dvěma membránami na povrchu (mitochondrie, plastidy a jádro).

Jaké organely se vyskytují v rostlinných buňkách ale chybí v buňkách živočišných

No právě v chloroplastech. Takže to jsou chloroplasty, kde v rostlinných buňkách probíhá fotosyntéza. Je to ale ještě zajímavější. Stejně jako mitochondrie, tak i chloroplasty mají vlastní membránu a uvnitř dokonce vlastní DNA.

Která organela odlišuje rostlinnou buňku od živočišné : Rostlinná buňka také obsahuje vakuoly a chloroplasty, sloužící k metabolismu buňky. Živočišná buňka má oproti ostatním metabolickou organelu lysozóm, která obsahuje enzymy a napomáhá štěpit složité makromolekulární látky na látky jednodušší.

Mezi základní složky eukaryotní živočišné buňky patří plasmatická membrána, cytoplasma, cytoskelet a organely jako jsou centrální jádro, jadérko, mitochondrie, ribosomy, endoplasmatické retikulum, Golgiho aparát, lyzosomy, peroxisomy a centrioly.

Jádro (karyon, nucleus) je řídící organela. Je kryto dvouvrstvou jadernou membránou, s póry tvořenými speciálními bílkovinami. Mají za úkol usnadnit transport makromolekul (zejména RNA). V jádře je uložen chromatin (DNA) – v době dělení buňky se organizuje do formy chromozomů, dále jadérko, ribozomy a karyolymfa.

Které organely nemá živočišná buňka

Živočišné buňky za normálních fyziologických podmínek neobsahují typické vakuoly, jaké známe z rostlinných buněk. Souvisí to s odlišnými vlastnostmi živočišných a rostlinných buněk, kdy u těch rostlinných je přítomna buněčná stěna a proti ní působí tlak vodného roztoku tzv.Prokaryotická buňka je typ buňky charakteristický pro bakterie a archea (tedy souhrnně Prokaryota). Je o řád menší než buňka eukaryotická, vyznačuje se také jednodušší organizací. Prokaryotické buňky mají značné množství charakteristických vlastností. Prokaryota jsou vždy jednobuněčné organismy, netvoří tedy tkáně.Roku 1825 uveřejnil Jan Evangelista Purkyně první popis jádra živočišné buňky. S popisem jádra v rostlinné buňce jej následoval Robert Brown v roce 1831. To vše předcházelo vzniku buněčné teorie, která tvrdí, že vše živé se skládá z buněk a že buňky jsou funkční a strukturní jednotkou organismů.