vztažná zájmena (kdo, co, který, jaký, čí, jenž), číslovky (kolik, kolikátý, kolikrát) a příslovce (kde, kam, kdy, jak) v sobě spojují funkci podstatného jména (resp. přídavného jména nebo příslovce) a podřadící spojky.Druhy příslovcí

Většinou rozlišujeme příslovce: místa (odpovídají na otázky: kde, kudy, kam, odkud) času (odpovídají na otázky: kdy, jak dlouho, jak často) způsobu (odpovídají na otázku: jak, jakým způsobem)Příslovce (latinsky adverbia) jsou neohebný slovní druh. Vyjadřují bližší okolnosti dějů, konkrétně: okolnosti časové (přišel pozdě, odešli včera) okolnosti místní (odešel do práce, budeme doma)

Jak se ptát na příslovce : Příslovce. Tento slovní druh vyjadřuje bližší okolnosti děje, proto rozvíjí sloveso, kterým se na něj ptáme. Hlavní otázky jsou tedy: kam, kdy, kde a jak.

Kde kam Kdy Jak Proč

příslovce určují místo (kde kam), čas (kdy), způsob (jak), míru (jak moc) nebo příčinu (proč)

Co je to za slovní druh před : Předložky dělíme na vlastní (též primární), které nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu (např. do, v, před) a nevlastní (též sekundární), které mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem (např. během, blízko).

Slovo jako je spojka, může jednak spojovat dvě slova (bílý jako sníh), jednak dvě věty (Odříkal to, jako když bičem mrská.).

Ve větách má nejčastěji funkci příslovečného určení. Rozlišujeme několik druhů příslovcí: místa, času, způsobu, příčiny a míry.

Jak se pozná příslovce

6. Příslovce – vyjadřují bližší okolnosti dějů. Odpovídají na otázky kde, kam, kdy, jak (např. nahoře, daleko, dříve, lépe…).Příslovce vyjadřují podobné významy jako spojení předložky a podstatného jména. Odpovídají na otázky kdy, kde, kam, proč, jak dlouho atd.Příslovce jsou neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a míru vlastností. Ve větách má nejčastěji funkci příslovečného určení. Rozlišujeme několik druhů příslovcí: místa, času, způsobu, příčiny a míry.

Příslovečné spřežky vznikají spojením předložky a podstatného jména, přídavného jména, zájmena nebo příslovce. Příslovečné spřežky vždy píšeme dohromady jako jedno slovo. Ve větě vystupují (ptáme se na ně) jako příslovce.

Co se určuje u předložek : Předložky stojí vždy před nějakým podstatným jménem, jsou s ním ve spojení. S tímto jménem vždy vyjadřují nějaký vztah, například kde něco je (na zahradě), kdy se něco stane (za chvíli) a podobně. Někdy může mezi předložku a podstatné jméno vstoupit jiné slovo, předložka je ale i tak spojena s podstatným jménem.

Jaké jsou předložky nevlastní : Předložky dělíme na vlastní a nevlastní. Vlastní předložky nemohou být jiným slovním druhem (k, u, při). Nevlastní předložky vznikly z jiných slovních druhů, proto mohou být i jiným slovním druhem (kolem, mezi, místo, vedle, skrz).

Jaké jsou předložky

Podle původu rozlišujeme předložky primární (též původní, v češtině např. na, v, do, z, k , u) a sekundární (též nepůvodní, např. kolem, díky, kvůli), které vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.

Příslovce – vyjadřují bližší okolnosti dějů.

Odpovídají na otázky kde, kam, kdy, jak (např.Příslovce jsou neohebný slovní druh, který vyjadřuje bližší okolnosti dějů a míru vlastností. Ve větách má nejčastěji funkci příslovečného určení. Rozlišujeme několik druhů příslovcí: místa, času, způsobu, příčiny a míry.

Jak dělíme předložky : Předložky dělíme na vlastní (též primární), které nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu (např. do, v, před) a nevlastní (též sekundární), které mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem (např. během, blízko).